T-34
Tank T-34 překvapil Německo
poprvé v roce 1941 na východní frontě. Podruhé překvapil v bitvě o
Moskvu, kdy německé tanky podléhaly zimě, zatímco T-34 byly stály schopné boje.
V bitvě u Kurska roku 1943 využily tanky svou mrštnost a na těžké německé
tanky útočily z boku a bojovaly v kratších vzdálenostech.
T-34 by se dal označit jako ten
nejúspěšnější tank 2. sv. války. Díky jeho jednoduchosti, rychlosti jeho výroby
a slabšímu pancéřování by se mohlo zdát, že proti německým tankům nemohl uspět.
V jeho prospěch hraje hned několik faktorů. Opancéřování není tak silné
jako u německých oponentů, ale přesto má schopnost díky sklonu pancíře zachytit
silnější střely (viz. nákres). Tank
byl mrštnější a rychlejší, nenáročný na opravu. Většinou se právě díky jeho
nenáročné výrobě dokázalo vyrobit tolik kusů, že německé tanky stály proti
přesile. Byl poháněn naftou, která po zásahu hned nevzplála, jak se to stávalo
u tanků protivníků poháněných benzínem. Kvůli celkem nízké hmotnosti
nespotřeboval tolik paliva jako německé tanky, nebyl tudíž tolik závislý na
zásobovacích vozidlech.
Ale i tanky T-34 měly
slabiny. Většinou se jednalo o špatně vycvičenou posádku a díky Stalinovým
čistkám mezi důstojníky často docházelo k chaosu a neorganizovaným útokům.
Velkou nevýhodou byla také malá věž, kam se vešel jen velitel a nabíječ,
střelec už ne. Některé posádky řešily tento problém tak, že velitel nejen
naváděl řidiče a střelce, musel ještě k tomu nabíjet kanón. Často na to
doplatil svým životem, protože kanón F-34 instalovaný na tanku měl poměrně
velký zpětný ráz.
Od roku 1943 se tento problém vyřešil novou verzí tanku, T-34/85. Tento
model měl již třímístnou věž a nový kanón ráže 
0 komentářů:
Okomentovat